Podoby plagiátorství

Co je plagiátorství

Plagiátorství je využití (myšlenek, obsahu nebo struktury) jiného díla bez řádného uvedení odkazu na zdroj k získání určité výhody tam, kde se očekává původní dílo (Foltýnek et al. 2019).

Na plagiátorství není špatné, že použijeme jiné dílo, ale to, že použití díla nepřiznáme. Čerpat z různých zdrojů je naprosto v pořádku. Kdybychom se neopírali o to, co vzniklo dříve, neexistoval by pokrok. Vždycky ale musíme správně odkázat na původní zdroj. To znamená tak, abychom jednoznačně poznali, o jaké dílo jde, a mohli jej znovu najít. A protože v akademických textech kombinujeme vlastní myšlenky s myšlenkami jiných, musíme jasně oddělit vlastní od převzatého. Vidíte? Tady se nám krásně vyloupla tři O proti plagiátorství.

Jak může vypadat plagiátorství

1. Doslovné plagiátorství

Zkopírovat celý cizí text nebo jeho část bez uvedení zdroje a tvářit se, že jde o naši vlastní práci, je nejzávažnější forma plagiátu. Za plagiát se považuje i situace, kdy odkaz sice v textu je, ale není jasné, co je naše a co máme odjinud.

Na co pozor: Když zkopírujeme několik odstavců, do textu je dáme bez uvozovek a odkaz přilepíme na konec zkopírované části, není jasný rozsah toho, co jsme převzali. Citované označte uvozovkami, kurzivou nebo jinak typograficky oddělte od vlastního textu.

Dát odkaz jen na jedno místo, i když ze zdroje čerpáme i jinde, nestačí. Odkaz musí označovat všechna místa, kde citujeme.

2. Mozaikové plagiátorství

To vzniká tak, že sestavíme krátké úseky textu z různých zdrojů a neuvedeme odkaz u každé převzaté části.

Na co pozor: Odkaz na zdroj dávejte opravdu všude. I kdyby to byl jen kousek věty. Nestačí jen všechny zdroje vypsat v seznamu literatury. Na zdroj musíme odkázat i přímo v textu.

3. Parafráze či překlad bez uvedení zdroje

Původní myšlenka je to, co se počítá. I když ji popíšeme vlastními slovy, tedy parafrázujeme, nebo přeložíme z jiného jazyka, není naše, a proto na ni musíme odkázat.

Na co pozor: To, že naše a původní dílo nejsou shodné textově, sice znamená, že je současné programy na odhalování plagiátorství nejspíš neodhalí. To ale nic nemění na tom, že jsme využili myšlenku jiného díla, a proto na ně musíme odkázat.

4. Autoplagiátorství

Když znovu použijeme vlastní práci, kterou jsme už publikovali nebo ji odevzdali v rámci jiného předmětu, a neodkážeme na ni, jde o autoplagiátorství. Za stejné dílo nebo jeho část totiž opakovaně získáváme výhodu, třeba známku ve škole nebo vědecké uznání.

Na co pozor: Seminárku nebo její část, kterou odevzdáme v jednom předmětu, už nemůžeme znovu odevzdat jako novou v jiném předmětu.

I své vlastní dílo samozřejmě můžete využít, ale musíte uvést, že je text již publikovaný nebo odevzdaný jinde. A samozřejmě na něj odkázat. Dobré je vše pro jistotu předem probrat s vedoucím práce.

5. Nesprávné citování a odkazování na zdroje

Plagiátorství se můžeme dopustit i neúmyslně. Třeba když zapomeneme přidat odkaz na zdroj nebo nám v ypadnou uvozovky, takže nelze poznat, co je převzato a co jsou originální myšlenky autora.

Na co pozor: I jeden omylem smazaný odkaz může naplnit definici plagiátorství. To není obvykle na disciplinární řízení jako úmyslně zkopírované a nepřiznané pasáže nebo odkazy na neexistující zdroje. Pro jistotu všechny odkazy na zdroje i seznam literatury před odevzdáním znovu zkontrolujte a citujte podle citační normy. S tím vám pomůže kapitola Jak citovat.

6. Nepřiznané cizí přispění

Kolektivní práce a spoluautorství jsou v akademických kruzích časté a není na nich nic špatného, pokud jsou povoleny. Pokud na díle nepracujeme sami, je samozřejmě potřeba to uvést. A také musíme jasně odlišit, co je výsledkem týmové práce, přínosem ostatních autorů a co je jenom naše přispění.

Tip: U skupinových projektů to můžeme dělat jako v odborných časopisech. Tam je vždycky jasně uvedeno, kdo čím přispěl. Tedy kdo přinesl hlavní myšlenku, kdo dělal literární rešerši, kdo zpracovával data, kdo sepsal text článku. Tak si můžeme o příspěvku jednotlivých autorů udělat jasný obrázek.

7. Napsáno na zakázku

Každý autor může někomu jinému poskytnout své dílo s tím, že nemusí uvádět jméno tvůrce. Na to má samozřejmě právo. Když ale takové dílo vydáváme za své, také se dopouštíme plagiátorství. Říká se tomu contract cheating neboli akademický ghostwriting. Student si nechá, často za peníze, vypracovat práci někým, kdo souhlasí, že nebude uveden jako autor. Student, který se pod takové dílo podepíše, se stává plagiátorem.

Na co pozor: Contract cheating je forma plagiátorství, která sice neporušuje autorský zákon, ale dobré mravy a akademickou etiku. Podle vysokoškolského zákona tu hrozí vyloučení ze studia nebo odebrání titulu. Nehledě na riziko, že nás skutečný autor textu nebo firma, která s pracemi napsanými na objednávku podniká, mohou snadno vydírat.

Co není plagiátorství

1. Všeobecně známé informace

Některé myšlenky mají své autory. U některých ovšem nelze říct, ze kterého díla pocházejí. To jsou tzv. všeobecně známé informace, které můžeme uvádět bez odkazu na zdroj. Mělo by se jimi šetřit, protože nezvyšují informační hodnotu našeho díla. A taky proto, že je naprostá většina předpokládaných čtenářů naší práce zná. Hodí se v úvodu, v diskusi nebo v závěru, abychom jimi uvedli jiné myšlenky, ať už naše, nebo převzaté.

Všeobecně známá informace je třeba to, že hlavní město Burkiny Faso je Ouagadougou.

2. Proofreading, korektury textu, překlad

Pokud cizí přispění neovlivňuje myšlenky díla, nepovažujeme ho za plagiátorství. Sem spadají korektury nebo typografické úpravy. U přeloženého textu se hodí uvést překladatele, ale autor zůstává samozřejmě stále stejný. Ty, kteří nám s dílem pomáhali, se sluší uvést třeba v poděkování.